Pozvání Svaté Panně
Už víš, Maria,
kam se obrátíš,
kde najdeš letos skrýš
pro Božího Syna,
až před ním
zavřou dveře
pýcha a zášť
lidského pokolení?
Skloň se a přijmi
mé pozvání
na ostrov v moři
daleko na západě.
V oknech se rozsvítí
plamínky svíček,
v krbech zapraská
voňavá borka.
Vánoce 1942
Jaro na západě
Muž čistí bláto
z nášlapu rýče
ve vlídném tichu
parného dne:
konejšivé zvuky
jara na západě.
Muž shazuje
nůši z hřbetu
a zářivá červeň
chaluh svítí
na bílém kameni
sluncem zalitého břehu:
třpytivý výjev
zjara na západě.
Sukně vykasané,
shýbají se ženy
k zrcátkům
jezírek za odlivu:
chlácholivý obraz
jara na západě.
Duté pleskání
vesel na vodě
na sklonku dne.
Loďka plná ryb
vrací se k břehu
po zlaté hladině
zjara na západě.
Vykořenění
Naši otcové
a předtím jejich otcové
se rvali se životem
v zápase s holým útesem.
Jak blažení byli,
když přišla
hojná úroda,
jak rázní,
když se potýkali
s ničivou silou živlů.
Ten postavil dům,
jiný zas
pro další pokolení
vystavěl zídku
z šedého kamení.
My, jejich děti
a děti jejich dětí,
teď máme hledat domov
v podnájmech,
kde se činže počítá
podle map na stropě
a vody dole ve vědrech.
I na nás budou jednou vzpomínat:
pohřbená pod vrstvou prachu
zůstane po nás v úřadu vlády
hromádka fasciklů.
Konec ostrova
Jak smutno je mužskému v pustině,
v domě jen prázdno a tma,
mužný elán skomírá a chladne,
když sdílí lože se smutkem.
Že naše ženy odmítly své břímě,
nechaly hlínu, kamení a závazky,
jež drtily už jejich matky,
jim nelze myslím vyčítat.
Jestli se vyvlékly z oprátky zvyku
a unikly úšklebkům a řečem,
není naším úkolem je soudit;
být ženou tam snad není žádný hřích.
Staré zvyky skomírají,
mizí s každým dnem.
Soužití muže se smutkem
je znamením blízkého konce.
Cuireadh do Mhuire
An eol duit, a Mhuire,
Cá rachair i mbliana
Ag iarraidh foscaidh
Dod leanbh Naofa,
Tráth a bhfuil gach doras
Dúnta Ina éadan
Ag fuath is uabhar
An chine dhaonna?
Deonaigh glacadh
Le cuireadh uaimse
Go hoileán mara
San Iarthar chianda:
Beidh coinnle geala
I ngach fuinneog lasta
Is tine mhóna
Ar theallach adhainte.
Nollaig 1942
An tEarrach Thiar
Fear ag glanadh cré
De ghimseán spáide
Sa gciúnas séimh
I mbrothall lae:
Binn an fhuaim
San Earrach thiar.
Fear ag caitheamh
Cliabh dá dhroim,
Is an fheamainn dhearg
Ag lonrú
I dtaitneamh gréine
Ar dhuirling bhán.
Niamhrach an radharc
San Earrach thiar.
Mná i locháin
In íochtar díthrá,
A gcótaí craptha,
Scáilí thíos fúthu:
Támhradharc síothach
San Earrach thiar.
Tollbhuillí fánna
Ag maidí rámha
Currach lán éisc
Ag teacht chun cladaigh
Ar órmhuir mhall
I ndeireadh lae
San Earrach thiar.
Stoite
Ár n-aithreacha bhíodh,
Is a n-aithreacha siúd,
In achrann leis an saol
Ag coraíocht leis an gcarraig loim.
Aiteas orthu bhíodh
Tráth ab eol dóibh
Féile chaoin na húire,
Is díocas orthu bhíodh
Ag baint ceart
De neart na ndúl.
Thóg an fear seo teach
Is an fear úd
Claí nó fál
A mhair ina dhiaidh
Is a choinnigh a chuimhne buan.
Sinne a gclann,
Is clann a gclainne,
Dúinn is éigean
Cónaí a dhéanamh
In árais ó dhaoine
A leagfadh cíos
Ar an mbraon anuas.
Beidh cuimhne orainn go fóill:
Beidh carnán trodán
Faoi ualach deannaigh
Inár ndiaidh in Oifig Stáit.
Deireadh Oileáin
Trua bheith fireann ar an uaigneas
Gan ach cian sa teach is duairceas,
Cumas gach fir ag dul chun fuaire
Ó ghlac an cian mar chéile suain.
Má obaid ár mná dá n-ualach,
Má thréigid cré, cloch, gach dualgas,
Dár dhual dá máithreacha a thuargadh,
A ndaoradh ní ceart i mo thuairim.
Má obaid fós do smacht an ghnáis,
Má éalaíd leo ó chogar cáich,
A ndaoradh arís ní cóir dá bharr,
Ní peaca bheith baineann thall.
Tá an saol céadra i ngach áit
Ag meath go mear gach lá,
Fir is an cian ag céadladh de ghnáth
A thuarann go luath a bhás.
Pozvání Svaté Panně
Už víš, Maria,
kam se obrátíš,
kde najdeš letos skrýš
pro Božího Syna,
až před ním
zavřou dveře
pýcha a zášť
lidského pokolení?
Skloň se a přijmi
mé pozvání
na ostrov v moři
daleko na západě.
V oknech se rozsvítí
plamínky svíček,
v krbech zapraská
voňavá borka.
Vánoce 1942
Jaro na západě
Muž čistí bláto
z nášlapu rýče
ve vlídném tichu
parného dne:
konejšivé zvuky
jara na západě.
Muž shazuje
nůši z hřbetu
a zářivá červeň
chaluh svítí
na bílém kameni
sluncem zalitého břehu:
třpytivý výjev
zjara na západě.
Sukně vykasané,
shýbají se ženy
k zrcátkům
jezírek za odlivu:
chlácholivý obraz
jara na západě.
Duté pleskání
vesel na vodě
na sklonku dne.
Loďka plná ryb
vrací se k břehu
po zlaté hladině
zjara na západě.
Vykořenění
Naši otcové
a předtím jejich otcové
se rvali se životem
v zápase s holým útesem.
Jak blažení byli,
když přišla
hojná úroda,
jak rázní,
když se potýkali
s ničivou silou živlů.
Ten postavil dům,
jiný zas
pro další pokolení
vystavěl zídku
z šedého kamení.
My, jejich děti
a děti jejich dětí,
teď máme hledat domov
v podnájmech,
kde se činže počítá
podle map na stropě
a vody dole ve vědrech.
I na nás budou jednou vzpomínat:
pohřbená pod vrstvou prachu
zůstane po nás v úřadu vlády
hromádka fasciklů.
Konec ostrova
Jak smutno je mužskému v pustině,
v domě jen prázdno a tma,
mužný elán skomírá a chladne,
když sdílí lože se smutkem.
Že naše ženy odmítly své břímě,
nechaly hlínu, kamení a závazky,
jež drtily už jejich matky,
jim nelze myslím vyčítat.
Jestli se vyvlékly z oprátky zvyku
a unikly úšklebkům a řečem,
není naším úkolem je soudit;
být ženou tam snad není žádný hřích.
Staré zvyky skomírají,
mizí s každým dnem.
Soužití muže se smutkem
je znamením blízkého konce.
Cuireadh do Mhuire
An eol duit, a Mhuire,
Cá rachair i mbliana
Ag iarraidh foscaidh
Dod leanbh Naofa,
Tráth a bhfuil gach doras
Dúnta Ina éadan
Ag fuath is uabhar
An chine dhaonna?
Deonaigh glacadh
Le cuireadh uaimse
Go hoileán mara
San Iarthar chianda:
Beidh coinnle geala
I ngach fuinneog lasta
Is tine mhóna
Ar theallach adhainte.
Nollaig 1942
An tEarrach Thiar
Fear ag glanadh cré
De ghimseán spáide
Sa gciúnas séimh
I mbrothall lae:
Binn an fhuaim
San Earrach thiar.
Fear ag caitheamh
Cliabh dá dhroim,
Is an fheamainn dhearg
Ag lonrú
I dtaitneamh gréine
Ar dhuirling bhán.
Niamhrach an radharc
San Earrach thiar.
Mná i locháin
In íochtar díthrá,
A gcótaí craptha,
Scáilí thíos fúthu:
Támhradharc síothach
San Earrach thiar.
Tollbhuillí fánna
Ag maidí rámha
Currach lán éisc
Ag teacht chun cladaigh
Ar órmhuir mhall
I ndeireadh lae
San Earrach thiar.
Stoite
Ár n-aithreacha bhíodh,
Is a n-aithreacha siúd,
In achrann leis an saol
Ag coraíocht leis an gcarraig loim.
Aiteas orthu bhíodh
Tráth ab eol dóibh
Féile chaoin na húire,
Is díocas orthu bhíodh
Ag baint ceart
De neart na ndúl.
Thóg an fear seo teach
Is an fear úd
Claí nó fál
A mhair ina dhiaidh
Is a choinnigh a chuimhne buan.
Sinne a gclann,
Is clann a gclainne,
Dúinn is éigean
Cónaí a dhéanamh
In árais ó dhaoine
A leagfadh cíos
Ar an mbraon anuas.
Beidh cuimhne orainn go fóill:
Beidh carnán trodán
Faoi ualach deannaigh
Inár ndiaidh in Oifig Stáit.
Deireadh Oileáin
Trua bheith fireann ar an uaigneas
Gan ach cian sa teach is duairceas,
Cumas gach fir ag dul chun fuaire
Ó ghlac an cian mar chéile suain.
Má obaid ár mná dá n-ualach,
Má thréigid cré, cloch, gach dualgas,
Dár dhual dá máithreacha a thuargadh,
A ndaoradh ní ceart i mo thuairim.
Má obaid fós do smacht an ghnáis,
Má éalaíd leo ó chogar cáich,
A ndaoradh arís ní cóir dá bharr,
Ní peaca bheith baineann thall.
Tá an saol céadra i ngach áit
Ag meath go mear gach lá,
Fir is an cian ag céadladh de ghnáth
A thuarann go luath a bhás.
